Bakalářské práce vzor – metodika i anotace

Co je to bakalářská práce?

Aby mohl student úspěšně absolvovat studium na vysoké škole, nestačí pouze splnit všechny povinné předměty a obstát ve státnicích. K jednomu z jeho vrcholů patří tvorba bakalářské práce. Jedná se o dokument, kterým má student prokázat schopnost odborné a vědecké práce. Její rozsah si každá univerzita určujte sama, ale většinou se jedná o práci, která má průměrně rozsah od 40 do 60 normovaných stran. Bakalářská práce má za hlavní úkol prezentovat absolventovy schopnosti poradit si s vážnější vědeckou prací, prokázat způsobilost k vědeckému vyjadřování, provádění vlastního výzkumu a také k prezentaci a obhajobě své práce.  

    Bakalářská práce a její normy se mohou univerzitu od univerzity lišit, ale pokud mluvíme o nejobecněji chápané bakalářské práci – tedy takové, která není vytvořena alternativní formou, například praktickou či performativní, jaké můžeme nalézt třeba na umělecky zaměřených školách, tak její forma bývá podobná. Zpravidla se jedná o písemnou práci svázanou v pevných deskách, na nichž je uprostřed a největšími písmeny vyražen titulek „Bakalářská práce“, nad ním stojí název školy a její fakulta a v dolních rozích najdeme jméno autora a rok odevzdání. Barvu desek a font písma si každý tvůrce bakalářské práce volí sám, většinou však dle nabídky knihařství či copycentra, kde bakalářské práce vyrábějí.

    První strana bakalářské práce slouží jako strana titulní – znovu na ní nalezneme hlavičku školy a název fakulty, ale k té se ještě přidá údaj o katedře. V centru stránky stojí celý název práce a pod ní, kdo ji vypracoval, kdo byl vedoucí práce a úplně dole bývá uvedeno datum zadání a odevzdání. Samozřejmě se školu od školy může vizuální podoba trochu měnit. Někde například pod název univerzity umisťují ještě logo. Nejlepší je, když si studenti vytvoří titulní stranu podle vzoru, jakým jsou udělány již obhájené bakalářské práce. Ani na jedné katedře či v ročníku však nenaleznete všechny titulní strany stejné a různé detailní odchylky nejsou pro samotnou práci vůbec důležité. Nejhlavnější je, aby jméno studenta a název práce neobsahovaly žádné chyby.

    Na další straně bakalářské práce zpravidla nalézáme samotné zadání, které nám vytvořila univerzitní studijní agenda. Pod nezbytnou hlavičkou školy a fakulty v ní stojí jméno autora práce, jeho studijní číslo, studijní program, obor a název práce. Součástí tohoto zadání bývají zásady pro vypracování, rozsah, forma a seznam literatury a zdrojů. Zadání může mít více stran a je ukončeno originálním razítkem fakulty a opatřeno podpisem vedoucího katedry a děkana příslušné fakulty. Jelikož si studenti musí bakalářské práce nechat vyhotovit ve více vydáních, protože škola požaduje dva výtisky a jeden výtisk chce mít většinou každý student i sám pro sebe, tak je nutné, aby si student před svázáním bakalářské práce zadání patřičně namnožil a nechal si každou kopii podepsat od vedení.

    Další strana bakalářské práce náleží místopřísežnému prohlášení. Jedná se o formální text, který najdeme v každé bakalářské práci a je tedy možné se jeho formulací snadno inspirovat. Prohlášení má svou váhu z hlediska ošetření autorských práv. Student v něm přísahá, že výsledná práce obsahuje pouze jím vypracovaný text a ujišťuje, že případné převzaté informace opatřil náležitými odkazy a citacemi. Prohlášení student vlastnoručně podepíše.

Po prohlášení může následovat poděkování, ve kterém student zmíní osoby, které podle jeho názoru ke vzniku bakalářské práce přispěly. Nejčastěji bývá zmiňován vedoucí bakalářské práce, ale můžeme poděkovat i dalším lidem, kteří nám v průběhu psaní podávaly cenné rady. Někdo také děkuje svým rodičům za trpělivost…

Před samotnou prací bývá umístěna ještě anotace. V ní student stručně shrnuje, čím se ve své práci zabýval a tento text přikládá i v cizím jazyce (zpravidla v anglickém). Pod anotací může být ještě výčet klíčových slov. Jedná se o slova, která danou práci nejlépe charakterizují a která by případnému čtenáři pomohla s jejím vyhledáním, pokud se dotyčná bakalářská práce později ocitne v nějaké elektronické databázi.         

    Nyní už se konečně dostáváme k samotnému textu bakalářské práce. Její strukturu nám naznačí obsah, který obsahuje výčty kapitol a podkapitol spolu s příslušnými stranami. Následující stránka již začíná úvodní kapitolou a jedná se o první očíslovanou stranou celého dokumentu. Nezačíná však číslicí jedna, ale navazuje takovým číslem, které odpovídá počtu předešlých stran bakalářské práce. Schopností zobrazit čísla až na patřičné straně dokumentu dnes disponuje většina dobrých textových editorů.

    Úvodní kapitola čtenáře seznamuje s řešenou problematikou, zdůvodní volbu tématu a obsahuje vymezení cíle celé práce. Autor se v ní pokusí popsat metody zkoumání či analýzy problému, kterým se zabývá, a může se vyjádřit i k možnému přínosu pro praxi.

    Samotný text bakalářské práce je strukturován přesně podle obsahu s tím, že názvy kapitol a podkapitol jsou odlišeny velikostí a fontem písma, a každá kapitola začíná na nové stránce, přičemž zároveň každý list bakalářské práce obsahuje text pouze z jedné strany. Text bakalářské práce ukončuje závěrečná shrnující kapitola, ve které autor obecně zhodnotí své výsledky vzhledem k vytyčeným cílům, zhodnotí jejich praktický přínos a naznačí podněty pro další zkoumání.

    Po závěru následují dodatky jako seznam použité literatury a zdrojů a seznam zkratek používaných v textu. V textu mohou být průběžně umístěny různé grafy a fotografie, ale například fotografický materiál se většinou přikládá až na samotný konec celé práce do seznamu příloh, které jsou opatřeny pořadovým číslem a náležitou citací.    

    Tím bychom ukončili zevrubný popis bakalářské práce a znovu upozorňujeme, že se jedná pouze o obecnou charakteristiku, která může mít v konkrétních realizacích i trochu odlišnou podobu. V zásadě je pro bakalářskou práci nejdůležitější, aby obsahovala všechny povinné náležitosti a dodržovala citační normu. 

Jak psát bakalářskou práci?

Téma

    Charakter tématu, které si každý student vybírá pro svou bakalářskou práci, by měl vyplývat z jeho studijního oboru a ideálně odpovídat specializaci, které by se chtěl v budoucnu věnovat. Ani při studiu na vysoké škole nepřestává platit pravidlo, že práce, která nás zajímá a baví, nám jde mnohem lépe než nějaká povinně uložená. Doporučujeme tedy věnovat výběru vlastního tématu velkou pozornost. Na bakalářském studiu se závěrečná – bakalářská – práce zpravidla zadává v letním semestru druhého ročníku. V tuto dobu je již student bakalářského programu za polovinou svého studijního plánu, ale to však neznamená, že se už každý cítí být ve svém studijním oboru dokonale zběhlý a rozhodnutý, kam se bude jeho směr ubírat dál. Velice citlivě to vnímají především obory, které mají v tříletém bakalářském programu teprve velice krátkou tradici – například obory pedagogické. Ještě před pár lety byly všechny jejich studijní plány rovnou magisterské, trvaly od čtyř do pěti let a student tak měl mnohem více času na výběr tématu diplomové práce a jejího zpracování.    

    Při výběru konkrétního zadání máme několik možností – buďto se podívat na seznam témat, která vypisují jednotlivé katedry, pro nějaké se rozhodnout a včas si ho u dotyčného zadavatele zabrat. Ale můžeme se jimi také pouze inspirovat a vytvořit nějaké téma vlastní, založené například na podobném principu. A další možností je přijít s tématem úplně zvláštním, vybrat si k němu vedoucího, který se alespoň přibližně věnuje námi zvolené problematice, a návrh bakalářské práce s ním prodiskutovat. Některé univerzity pro zadávání vlastního tématu vyžadují vlastní postup – student si musí na příslušné katedře a před vypsáním oficiálně nabízených témat bakalářských prací podat „Žádost o schválení vlastního tématu“.

    Najít vhodné téma bakalářské práce však nemusí být zrovna jednoduché, často totiž máme pocit, že všechno zásadní již bylo napsáno a těžko to budeme právě my, kdo narazí na něco objevného. Mnoho studentů si také často nedokáže téma příliš jasně stanovit, protože pokud si například název bakalářské práce zadají příliš obecně, může takovou práci oponent či kdokoliv z komise při obhajobě napadnout, že zdaleka nenaplnila zadání. S názvem bakalářské práce se tedy musí zacházet stejně opatrně jako se samotným tématem. Může se klidně stát, že se v průběhu psaní od původně stanového zadání lehce odkloníme, nebo že při svém výzkumu narazíme na skutečnosti, které se zdají být pro naši práci mnohem zajímavější, než téma, které jsme si původně vytyčili. Zadávání bakalářské práce do univerzitního systému pro mnoho studentů začíná ještě před samotnou tvorbou bakalářské práce, z praxe ale většinou bývá rozumnější se nejdříve poohlédnout po dostupných zdrojích a dobře si promyslet kostru chystané práce, abychom později nemuseli zadání tématu upravovat či ho dokonce úplně měnit. Každá univerzita nám samozřejmě úpravu či změnu zadání umožňuje, bývá s tím ale často mnoho nepříjemností, vysvětlování a vyřizování písemných žádostí.    

    Pokud si student není jistý, co všechno se může pod bakalářskou prací skrývat, není na škodu si jich nejdříve pár prohlédnout. Každá katedra či fakulta mívá svou vlastní knihovnu či studovnu, nebo alespoň zvláštní místo, kde shromažďuje závěrečné práce svých absolventů a kde jsou také každému zájemci dostupné k prostudování. Při jejich prohlížení získáme nejen představu o jejich podobě, ale můžeme se rovněž inspirovat použitými tématy. Často tak zjistíme, že mnohá témata působí i natolik zajímavě či zábavně, že by nás předtím nikdy nenapadlo se něčím podobným zabývat. Kontroverzní a zábavná témata mají u studentů i akademických pracovníků často velký úspěch a ta nejzajímavější se mohou každoročně dostat do celostátního kola o nejlepší bakalářskou práci. A takové ocenění má do našeho budoucího profesního života jistě svou váhu.    

    Co se týče osoby vedoucího či vedoucí bakalářské práce, zpravidla si je vybíráme z odborných pracovníků katedry či fakulty, na které studujeme. Tento výběr však na některých univerzitách není podmínkou, bakalářskou práci nám může vést i osoba z praxe - k jejímu výběru se mohou uchýlit například studenti humanitních či různých vědních oborů, kdy si za své vedoucí zvolí pracovníky různých odborných ústavů. Se svým vedoucím bakalářské práce by měl každý student udržovat pravidelný kontakt a konzultovat s ním průběh její tvorby. Mnoho studentů píše bakalářskou práci na poslední chvíli a pak se velmi diví, že si jejich vedoucí nestihl předloženou práci pořádně prostudovat, či že jim ji na poslední chvíli celou vrátil s tím, že ji považuje za naprosto špatnou a navrhuje ji úplně předělat. Podobnému překvapení se studenti vyhnou, pokud budou svému vedoucímu pravidelně posílat ke kontrole nejen jednotlivé kapitoly, ale také kostry či osnovy, protože kapitola vytržená z kontextu často nemusí člověku, který mezitím přečetl desítky jiných prací, říci příliš mnoho. V praxi je ale často běžné, že se studenti pod tlakem vybičují k naprosto ohromujícím výkonů a celou práci napíší za víkend. Jelikož bakalářskou práci v akademickém světě považujeme ještě za jednu z těch „kratších“, není to nic zakázaného. Bohužel tento přístup může nás vedoucí negativně ohodnotit ve svém posudku na ni, neboť v něm nereflektuje pouze naše závěry, ale také jak se mu se studentem spolupracovalo a jak si student během práce počínal.

    Posudek bakalářské práce je důležitý výstup, který má po odevzdání bakalářské práce vliv na její hodnocení. Posudky k bakalářské práci dostává každý student dva – jeden od svého vedoucího a druhý od oponenta – tím je většinou osoba, kterou svému studentovi vybere sám vedoucí. Nejčastěji to bývá pracovník téže katedry, a pokud si za bakalářskou práci zvolíme méně obvyklé téma, tak nám nedá příliš práce si spočítat, kdo z katedry bude naši práci oponovat. Náš vedoucí si však může zvolit i libovolnou osobu z praxe. V posudcích se naše práce slovně hodnotí – pisatel většinou v prvním odstavci stručně shrne, čím jsme se v dotyčné práci zabývali, jaké jsme si stanovili cíle či hypotézy, jak jsme se s nimi vypořádali a k jakým závěrům jsme došli. V tomto ohledu bývají často hůře hodnoceny práce, které se svým zaměřením snaží pouze něco zmapovat či popsat. Komise u obhajoby se pak studenta často ptá: „A k čemu je to dobré, k čemu se dají vaše výsledky využít?“ Někdy na podobnou otázku není snadné odpovědět, a tak by si měl student při tvorbě bakalářské práce dát na formulaci závěru velmi záležet. Každá bakalářská práce se nemůže zabývat tématem, při kterém uskuteční převratný objev, či odhalí dosud neznámé skutečnosti. V dnešní době už není snadné vymyslet originální téma, jemuž by se ještě nikdo před námi nevěnoval. Není podstatné, aby námi vybrané téma bylo závažné. Dalo by se říci, že stačí dojít k dostatečně výmluvným závěrům. Posudky dále hodnotí i samotnou formu práce – například její strukturu, zda teoretická i praktická část působí vyváženě a dostatečně obsáhle, vyjadřují se k rozsahu a kvalitě obsažených zdrojů a velmi často se vyjadřují také ke stylistickým a gramatickým prohřeškům. Musíme si uvědomit, že student vysoké školy by měl úspěšným obhájením bakalářské práce nejen dokázat, že se vyzná ve svém oboru, ale že je také schopný své výzkumy náležitým způsobem zaznamenat a zhodnotit.

Jak začít

    Pokud již máme zvolené téma bakalářské práce, můžeme se pustit do její realizace. První fáze její tvorby má převážně analytický charakter a započneme ji vyhledáváním a shromažďováním odborné literatury, začneme zkoumat předmět své práce a vytvoříme si cíle či stanovíme hypotézu. A jako nám češtináři na střední škole kladli na srdce, abychom každou slohovou práci začínali osnovou, tak stejné doporučení platí i pro zpracování bakalářské práce – nejvhodnější je začít celou práci hrubou kostrou. Musíme si promyslet, jak náročná bude praktická část – pokud například chceme provádět výzkum, který vyžaduje časově oddělené fáze (například sběr dat či sledování nějakého jevu v časových úsecích), je nutné si práci rozplánovat. I tak je však vhodné ji prokládat teorií, neboť ta nás pomáhá správně nasměrovat a často přímo diktuje metodologii, kterou ke své práci potřebujeme.  Pokud nás však praktická část netlačí, bývá nejlepší začít čistě s teorií. Ne každý zdroj však bývá vhodný, a tak bychom měli seznam publikací, které hodláme v práci využít, předložit svému vedoucímu ke schválení a komentáři. 

Práce s textovým editorem (pro MS Word)

    Umberto Eco označuje vysokoškolskou práci jako „strojopisný elaborát“. Jelikož se psací stroj využíval jako psací pomůcka pro většinu odborných vysokoškolských prací ještě do konce devadesátých let, problémy s dodržením normostrany nepatřily k zásadním problémům při hodnocení bakalářské práce. Psací stroje měly jednotný typ a velikost písma a student se snažil nahnat rozsah textu maximálně posouváním okrajů. V dnešní počítačové době již ale nikdo bakalářskou práci na stroji nepíše a každý má ve svém počítači nějaký textový editor. Nejrozšířenějším takovým editorem je u nás Microsoft Word a tak si postup psaní popíšeme na něm.

    Když si tento program otevřeme, máme již předem nadefinovaný typ písma, jeho velikost i řádkování. Ne vždy však tento přednastavený typ musí vyhovovat normám zadané bakalářské práce. Abychom si představili, jak vypadaly vysokoškolské práce před masovým rozšířením osobním počítačů, můžeme si zkusit několik stran hotového textu převést do strojopisného písma – v programu MS Word ho napodobuje písmo Courier New. Nastavte si velikost písma 12. a poté celý text převeďte do písma Times New Roman téže velikosti. Strojopisné písmo nám na celkové délce přidá strany navíc. A podobně bychom na tom byli i s použitím jiných druhů písma. Mezi další četně používané se řadí například Arial. Tento druh písma se nejeví o tolik větší než Times New Roman, jedná se však o bezpatkové písmo, které se na psaní odborných prací příliš nehodí. Asi za nejméně vhodné považujeme písmo Comic Sans, které bylo dříve velmi oblíbené hlavně pro nadpisy. Jeho použití v odborné práci je už ale opravdová hrůza a o jeho uživateli nevytváří zrovna lichotivý obrázek.

    Úplně nejideálnější je, když si každá univerzita na své webové stránky umístí požadavky na normy, které by měly odborné práce splňovat. Za nejčastější normostranu však všeobecně bývá považována stránka formátu A4 se 30 řádky po 60 úhozech. Horní a levý okraj odrážíme o 3,5 cm, pravý o 2,5 cm a dolní o 4 cm. Na milimetrech většinou univerzita nebazíruje a zřejmě po nás okraje ani nikdo přeměřovat nebude. Důležité pro úpravu je, aby byl levý okraj širší než pravý, neboť kousek z něj spolkne knižní vazba. Typické řádkování pro normostranu by mělo být v celé práci jednotné (1,5) a používáme patkové písmo Times New Roman o velikosti 12 bodů. Veškerý text zarovnáváme do bloku a číslování stránek vycentrujeme do dolní části každé strany.  

Časté chyby

Tvorba bakalářské práce s sebou přináší různá úskalí, která její tvůrce může snadno zanedbat či neúmyslně porušit. V následujících řádcích se tak pokusíme vyjmenovat několik nejčastějších prohřešků, kterých se řešitelé bakalářských prací dopouštějí.

    Jedné ze zásadních chyb se může student dopustit již při startu svého výzkumu, kdy si stanoví pro svou práci příliš neurčitý cíl, pod kterým si oponent bakalářské práce představí úplně jiný směr, kterým se měla hotová práce ubírat. Student si také musí dát bedlivý pozor na celé znění své hypotézy, neboť její chybná formulace může celou práci úplně znehodnotit – nesplnění předepsaného cíle se totiž rovná nenaplnění tématu a tím tak nesprávnou realizaci celé práce, která by s největší pravděpodobností byla studentovi vrácena k přepracování. Uškodit výslednému hodnocení mohou také nevhodně zvolené metody výzkumu a postupů, jejichž použití by měl student předem prodiskutovat nejen se svým vedoucím, ale také hledat oporu v dostupné literatuře.

    Mezi jednu z častějších chyb patří podcenění časové náročnosti, kdy student začne na své bakalářské práci pracovat příliš pozdě a dokončí ji ve spěchu. I kdyby takový student nevypracovával jednotlivé kapitoly v chronologickém sledu, aby se tak pokusil zabránit podezření, že při jejím dokončováním přestával stačit s dechem, sečtělý vedoucí i oponent slabá místa práce velmi snadno odhalí.

    Chybné citace zvyšují riziko obvinění z plagiátorství a patří mezi nejzávažnější prohřešky při vypracovávání každé odborné práce. Student se může snadno dopustit nechtěného plagiátorství, pokud si v průběhu psaní všechny citace důsledně neoznačí a nepoznamená. Může se tedy dopustit trestného činu plagiátorství, za které hrozí v závažných případech skončit i vyloučením z univerzity či odebráním diplomu, i když o tom nemá ani tušení a práci odevzdá s čistým svědomím, že dle svého úsudku uvedl všechny zdroje. Problémy však může způsobit i sled malých přehlédnutí. Proto doporučujeme k informacím, převzatým z jiného zdroje, ihned umisťovat potřebnou citaci. Nejlépe k tomu slouží funkce „vložit poznámku pod čarou“ – citaci poté v textu velice snadno a rychle najdeme a můžeme ji později různě upravovat. Pokud se při psaní student ujišťuje, že se k citovanému místu vrátí později, tak velice riskuje, neboť při rozsahu bakalářské práce a množství informací, které k její tvorbě student využívá, se každý může lehce ztratit a neocitované místo přehlédnout.

    Autor práce se může dopustit i porušení citační etiky – nemusí pouze necitovat dílo, které použil, ale také obráceně - může také citovat dílo, které vlastně nepoužil. Chybou také bývá citace vlastních děl, jež nemají souvislost s dílem novým – tzv. autocitace. Nepřesná citace, která čtenáři neumožní přesnou identifikace zdroje je za nedostatek vnímána také.

    Další nedostatek vznikne, pokud student vynechá či ošidí hodnotící fázi a závěr bakalářské práce. I když tuto kapitolu mnohdy považujeme už jen za pouhou formalitu, v níž světu nesdělujeme nic převratného, neboť jsme své dílčí závěry a výsledky zveřejnili již v předchozích kapitolách, tak nám její podcenění může v celkovém hodnocení velmi uškodit. Musíme si uvědomit, že ne každý, kdo si naši bakalářskou práci vezme k ruce, ji bude bedlivě číst od začátku až do konce. Často si z ní bude chtít odnést pouze konkrétní shrnující závěry a samotný závěr často bývá jedinou částí, které budou věnovat pozornost také členové naší komise při obhajobě. Když si uvědomíme, že katedře dáme k dispozici pouze dva výtisky své práce, a ty budou mít nějakou dobu u sebe vedoucí naší práce a oponent, tak na zbylé přísedící při obhajobě vychází pouze malý časový úsek, během něhož mají možnost se s naší prací seznámit, aby s námi poté mohli věcně diskutovat a klást dotazy. Je tedy logické, že si obrázek o našem bádání poskládají na základě nejvýmluvnější kapitoly, za kterou je považován práce závěr.   

    Pokud student odevzdal práci, jejíž počet stran se pohybuje na spodní stanovené hranici, může se taková bakalářská práce ocitnout v podezření, že neodpovídá předepsané normě z hlediska dodržení normostrany. Pokud by měl v tomto případě vedoucí či oponent podezření, že je práce napsána větším typem písma, či že jsou její okraje podezřele velkorysé, mohou si od studenta vyžádat celou práci v elektronické podobě a správným nastavením podle norem si ověřit, zda rozsah opravdu odpovídá minimálnímu předepsanému počtu normostran. Malým tipem pro zaručené dodržení počtu stran by tak mohla být rada při samotném vypracovávání používat menší písmo, než norma stanovuje, aby byl student tlačen do produkce většího množství textu a aby po té mohl být konečným rozsahem své práce pouze příjemně překvapen.

Bibliografie v bakalářské práci

Nalézt bakalářskou práci, která by byla založena pouze na vlastním originálním výzkumu bez již známé metodologie či postupu, považujeme v dnešní době za zhola nemožné, a tak tvoří nedílnou součást každé práce odborná bibliografie a její citace. Není žádným nedostatkem se ve své práci přiznat k tomu, že jsme si na pomoc vzali jiné práce, naopak neuvést, kde jsme kterou myšlenku převzali, je v dnešní době považováno za trestní čin. V dnešní éře počítačových systémů propojených pomocí internetu odhalení takového podvodu není žádný problém a většina prací se před připuštění k obhajobě nechává testovat programem, který slouží právě k odhalování plagiátů. Mezi volně dostupné programy, kde si může každý překontrolovat své texty, patří například stránky Odevzdej.cz, Theses.cz či program VipeR. Přesné citace v bakalářských pracích slouží k tomu, aby si každý čtenář byl podle nich schopen nalézt dokument, z kterého autor čerpal, a to nejen z důvodu, aby si mohl autorovu tezi ověřit, ale třeba také proto, aby získal širší kontext ohledně dané problematiky.

    Citace lze do textu umístit několika způsoby a to na konci textu, v poznámce pod čarou, či přímo v textu. Autor práce se vždy musí rozhodnout pouze pro jeden z nich a v celé bakalářské práci ho dodržet. Citace se v textu ukrývá pod přiřazeným pořadovým číslem, které je umístěno za úsekem citovaného textu, a můžeme jej zobrazit buď formou horního indexu - například „Novák12“ - nebo číslem umístěným v závorce – „Novák (12)“. Pokud v citaci chceme zaznamenat i konkrétní úsek textu, můžeme za číslo citace umístit i číslo strany - „Novák (12, s. 35)“. Celý název autorova díla včetně roku vydání následně nalezneme na konci práce v seznamu bibliografie. Pokud si však jako druh citací vybereme výše zmíněnou variantu s horním indexem, tak se celé znění citace objeví na příslušné stránce dole, umístěné pod dělicí čarou. Může se však také objevit až v soupisu použité literatury. Pro nejlepší představu je pro studenty vhodné, aby si před samotným psaním bakalářské práce důkladně prohlédli citace autorů v různých odborných publikacích. Snadno tak zjistíme, že tyto práce se od sebe mohou v použitých citacích lišit, ale nedá se jednoznačně rozhodnout, které z nich jsou nejlepší. Každý autor by si měl sám rozhodnout, který typ využije, neboť každý z nich může mít svá úskalí. Například indexové citace s celým zněním zdroje umístěným přímo na příslušné stránce v poznámce pod čarou působí velice přehledně, čtenář se v textu velmi rychle orientuje a okamžitě ví, z jakých publikací autor čerpal. Ale existují i odborné práce, v nichž jsou některé kapitoly citacemi přímo zahlceny, a čtenáře tak mohou příliš rozptylovat. Někdy se také autor může v každém druhém odstavci ve zdroji opakovat, a i když použije zkrácenou verzi citace (tamtéž, viz či ibidem), tak může poznámkami snadno zahltit značný prostor publikace. Výběr citací nám ale většina fakult usnadní tím, že jednu z nich předem preferuje. Dnes už není problém si uznávanou normu dané školy zjistit na jejich webových stránkách či při nahlédnutí do již obhájených prací. Doporučuje se však pro inspiraci v úpravě vyhledávat pouze nejnovější práce, neboť si svou normu mohla univerzita v nedávné době upravit.

    Kompletní seznam použité literatury a všech zdrojů se uvádí ve zvláštní kapitole umístěné na konci bakalářské práce. Záznamy v ní vždy řadíme podle abecedy podle příjmení jejího autora. Pokud má některá publikace autorů více, tak jako prvního bereme většinou jejího editora nebo toho, kdo měl na práci největší podíl. Pokud se v tomto ohledu nedá o pořadí autorů jednoznačně rozhodnout, můžeme jejich jména seřadit podle abecedy, nebo jména převzít čistě tak, jak je uvádí samotná publikace. U prací bez uvedeného autora bereme v potaz první slovo jejich titulu.

    Bibliografické údaje se řídí jistou normou, obsahují souhrn údajů o citovaných publikacích a umožňují jejich přesnou identifikaci. Některé údaje, které lze o zdrojích zjistit, jako je například překladatel, rozsah či edice, patří mezi nepovinné prvky, které lze vynechat. Vždy je však nutné uvést příjmení a jméno autora, při čemž příjmení vyvedeme velkými písmeny, a poté následuje název zdrojového dokumentu, který napíšeme kurzívou a za něj uvedeme místo a rok vydání. Pokud si nejsme jisti, jak citovat dokument komplikovanější povahy – například sbírky zákonů nebo články z časopisů, můžeme si pomoci některým z generátorů citací, jakými jsou například citace.com či boldis.cz.

    Seznam bibliografie se nečísluje. Pokud jsme v bakalářské práci použili elektronické zdroje, tak jejich seznam spolu s datem stažení umístíme odděleně od oficiální literatury, neboť jsou považovány za zdroje pouze doplňkové. Zde je část bakalářské práce pro inspiraci. http://upload/media/analyza-spanelsko-5.docx

24/7 Jsme Vám nablízku.
Tel +420 774 146 284
E-mail zakaznik@nepisto.cz
FAQ Jak to funguje?
Zkušenosti našich klientů.
Vše OK. Předám kontakty.
Společně jsem to daly dohromady. Bylo to ale delší než jsem původně myslela.
Úprava textu byla rychlá a s autorkou bylo potěšení chatovat. Honza
Více komentářů >
BLOG Ze zákulisí naší sítě.
Tým nepisto.cz je na blogu
Potřebujete rychle provést jazykovou korekturu Vašeho textu?
Píšete bakalářskou či seminární práci, referát, esej, firemní projekt nebo webový článek? Potřebujete rychle zkontrolovat gramatickou správnost Vašeho textu? AAAKorektury.cz jsou tu přesně pro Vás.
Často se ptáte: Jak dlouho to trvá?
Většina dotazů, které přicházejí na naši zákaznickou linku, začíná slovy "jak dlouho by trvalo... ." Odpověď: Nic není předem ztraceno.