Seminární práce vzor – úvod i závěr

Co je to seminární práce?

Seminární, neboli semestrální práce ověřuje znalosti a dovednosti studenta. Také dokazuje, jak zvládnete vypracovat zadané téma. Zpracováním veškeré literatury, odborných textů a porozumění tématu prokážeme, jak jsme schopni pracovat s textem a máme první základ pro případné zpracování bakalářské a také diplomové práce. Rozsah seminární práce většinou bývá předem určen v rozsahu od 10 do 20 normovaných stran. Téma seminární práce si většinou můžeme vybrat z předem daného seznamu, nebo nám je přímo přiděleno. Jestli je profesor shovívavý je možnost si vypracovat vlastní téma.

Jak má vypadat seminární práce?

Když máme zadáno téma naší práce, začneme ho zpracovávat. Nejdříve si musíme zajistit všechny zdroje jak literární, tak webové. Poté začneme s tvorbou titulní strany, kde v hlavičce stránky uvedeme název školy, fakulty a katedry, popřípadě vložíme logo univerzity, či fakulty. Do středu strany umístíme název práce a pod něj jméno toho kdo text vypracoval. Na spodní straně listu v pravém rohu se uvádí datum vypracování práce.

Další část seminární práce je anotace, neboli abstrakt a klíčová slova seminární práce. Abstrakt je odstavec, kde je shrnuto, o čem je naše seminární práce. Další částí této strany jsou klíčové slova, která vystihují téma naší seminární práce. Klíčová slova a abstrakt se uvádí i v cizím jazyce, z pravidla anglickém.

Můžeme také použít seznam zkratek, kde uvedeme význam použitých zkratek v celé práci. Vždy ke každé zkratce přiřadíme význam, aby čtenář naší práce věděl, co která zkratka znamená.

Následující část seminární práce bude obsah. V obsahu musí být všechny kapitoly a podkapitoly řádně očíslovány a označeny příslušnou stránkou. Obsah zahrnuje jen části, které následují za ním, nikoliv ty které byly uvedeny před obsahem (zadání, anotace a klíčová slova). K obsahu nesmíme zapomenout přiložit seznam příloh, který je posledním bodem obsahu.

První část seminární práce je úvod, ve kterém čtenáře seznámíme s uvedenou tématikou, a popíšeme cíl naší práce.

Následující část náleží samotnému textu seminární práce. Struktura seminární práce je určena již v obsahu, proto musíme tuto strukturu dodržet. Názvy kapitol a podkapitol očíslujeme dle desetinného třídění arabskými číslicemi a odlišíme velikostí písma. Každá kapitola musí začínat na nové straně, ale text seminární práce bude pouze z jedné strany. Jednotlivé části práce uspořádáme v logickém sledu, tak aby čtenář věděl, jak na sebe jednotlivé části navazují. Rozsah jednotlivých kapitol, by měl odpovídat důležitosti řešené problematiky. Text by měl být doplněn grafickými informacemi, které nám přiblíží, o čem text pojednává. U obrázků, grafů, schémat, tabulek a podobných grafických informací se popis doplňuje pod tento prvek, který je zarovnaný na střed. U popisu grafických prvků nesmíme zapomenout zmínit zdroj. Matematické výpočty, musí být podrobné a uspořádány tak, aby odborník mohl jednoduše ověřit jejich správnost. Všechny vzorce a tvrzení přejaté z praxe, které nejsou odvozeny přímo v seminární práci, musí být uvedeny v seznamu literatury. Dále literatura, ze které jsme čerpali informace, nebo jsme citovali, také musí být uvedena v seznamu použité literatury. Citace se dávají do uvozovek a na konec citace se uvede číslo ze seznamu literatury. V celé seminární práci používáme zákonnou soustavu fyzikálních veličin (soustava SI jednotek).

Text seminární práce je ukončen závěrem, kde zhodnotíme, jak jsme řešili zadané téma, v jaké míře jsme dosáhli cílů práce a shrneme průběh naší práce.

Po závěru následuje seznam použité literatury. Uvádí se v něm použité literární prameny jak knižní, tak webové formy. Seznam literatury se také píše na zvláštním listě dle normy ČSN ISO 690.

Zda profesor požaduje naší seminární práci také v elektronické verzi, bude se následující strana věnovat přílohám. V přílohách nemusí být jen přiložené CD/DVD s naší prací, ale také obrázky, schémata, výkresy a další grafické práce, které jsou rozsáhlé a nejsou zařazeny v textu seminární práce. Následně napíšeme seznam příloh, který bude na samostatném listě. Číslování příloh bývá jiné, než u seznamu použité literatury. Uvádí se také popis přílohy u tištěné formy to je počet stran a formát a u elektronické formy přílohy se uvádí obsah CD/DVD.

Když máme celou seminární práci hotovou, máme více možností, jak bude práce při odevzdávání vypadat. Můžeme jí jen sepnout sešívačkou, nebo jí dáme do otevírací složky, která má průhlednou přední stranu. Učitelé nemají rádi odevzdané práce v euro složkách, kde by museli vytahovat celou práci, následně seřadit všechny strany a poté je srovnat a znovu uložit zpátky do obalu.

Jak psát seminární práci?

Při začátku tvorby seminární práce, si rozvrhneme čas, jak budeme postupovat a kdy kterou část budeme mít hotovou. Poté vyhledáme a shromáždíme odbornou literaturu a zjišťujeme informace o tématu naší práce. V další fázi si určíme cíl práce, aby nám po přečtení literatury bylo jasné, o čem chceme psát. Pokračujeme psaním obsahu práce, dle kterého bude pro nás jednodušší navazovat na kapitoly a držet se chronologické posloupnosti práce. Každý zdroj literatury si zapíšeme. Co se týče webových odkazů, vždy si je zaznačíme ihned a zároveň napíšeme datum čerpání, protože dnes webová stránka může být funkční, ale při kontrolování práce učitelem, už stránka nemusí existovat.

Seminární práce se vytváří v textovém editoru. Nejvíce preferovaný je Microsoft Word, ale když ho nevlastníme, dá se domluvit na jiném textovém editoru, nejčastěji to bývá Open Office. Musí se dodržet základní formát stran a to jsou normostrany. Je to tak proto, aby si student nemohl nahnat více stran velkým písmem, odsazení odstavců, nebo jiným typem řádkování. Proto se zavedly normostrany, podle kterých by mělo být 1 800 znaků na jedné straně. Při začátku psaní naší seminární práce musíme v textovém editoru nadefinovat všechny atributy, abychom se drželi základních parametrů normostran. Na text seminární práce použijeme patkové písmo, nejvhodnější je Times New Roman o velikosti 12 bodů. Naopak nejméně vhodné jsou netradiční bezpatková písma jako je Comic Sans a jiné. Použití takového fontu je nemorální a každý, kdo uvidí vaší seminární práci psanou tímto typem písma, si udělá o vás nepěkný obrázek a to samozřejmě nechceme. Na webových stránkách naší univerzity se můžeme podívat na požadovaný formát bakalářských, či diplomových prací, když podle těchto požadavků zformátujeme náš text, je jasné, že si nikdo na nás nemůže stěžovat a budeme vědět, že dle zadaných parametrů to bude správně. Také je výhodou to, že když si zapamatujeme jak formátovat text, tak tvorba dalších seminárních prací nebo dále bakalářské, či diplomové práce bude, že si osvojíme pravidla jak psát tento typ textů. Nemusíme se zaobírat hledáním formátu normostran a ušetří nám to čas. Normostranou je nejčastěji považována strana, která má formát A4 o 30 řádcích a 60 úhozy. Tohoto formátu docílíme nastavením okrajů strany, když odsadíme horní a levý okraj o 3,5 cm, pravý o 2,5 cm a dolní o 4 cm. Hlavní je, aby byl levý okraj širší než pravý z důvodu vazby. Řádkování by mělo být nastaveno na 1,5 bodů. Text zarovnáváme do bloku. V zápatí stránky uvádíme číslování stránek, které zarovnáme na střed. Také používáme tzv. „pevné mezery“ kde při stisku CTRL+SHIFT+mezerník upevníme předložky a jiné krátké slova tak, aby krátké slovo bylo na novém řádku. Pevné mezery také použijeme při psaní názvů a dat ve formátu 1. 1. 2012. Kontrolu Pevných mezer zobrazíme v textovém editoru pomocí skrytých znaků.

Časté chyby v tvorbě seminární práce

Jednou s klasických a významných chyb při tvorbě naší seminární práce je špatné na časování tvoření seminární práce. Začít pozdě psát seminární prací není chyba, ale když začneme pozdě a čím bližší je datum odevzdání, tak pracujeme se spěchem, děláme zbytečné chyby a práce není v takové kvalitě, jako by bylo při lepším načasováním tvorby práce. I když se ve spěchu snažíme dokončit práci na vynikající úrovni kontrolor práce chyby a nedodělky v práci odhalí.

Při tvorbě seminární práce se můžeme setkat také s plagiátorstvím, které je trestným činem, ale většinou je z naší strany nechtěné. Stává se to studentům, kteří si nepoznamenají odkaz na každou citaci, nebo použitou literaturu. Citace v textu se uzavřou do uvozovek a napíše se číslo, které náleží použité literatuře. Plagiátorství se trestá vyloučením z univerzity, nebo odebrání diplomu. Nejlepší je psát všechny citace hned a nenechávat je na později, vždy nám můžeme jednu vynechat, i když jsme si mysleli, že je vše řádně napsáno a označeno.

Další z prohřešků je porušení citační etiky, nemůžeme citovat dílo, které jsme nepoužili a naopak. Nepřesná citace je taky prohřeškem, protože když nepřesně citujeme je těžké, nebo dokonce nemožné uveden ý zdroj najít.

Vynechání, nebo zjednodušení závěru práce, je spíše nedostatkem, ale seminární práci chceme mít bez nedostatků, tak si jej uvádíme. Závěrečná kapitola je sice formalita, kterou jen zhodnotíme svou práci, i když jsme všechny podstatné závěry už uvedli. Dopředu bychom měli vědět, že každý kdo bude mít naší práci v ruce, jí nebude číst celou. Tak jako my si chceme zjednodušovat práci, tak i dalším lidem stačí jen různé části práce, a právě závěr je to co každý požaduje a z čeho se dozví nejvíce. Čím je méně textu v závěru, tím nám může učitel dávat více otázek ohledně tématu. Je lepší věnovat závěru dost času.

V poslední řadě může být chybou krátký rozsah seminární práce. Když se počet stran blíží minimální délce diplomové práce, může se naskytnout podezření, že délka práce není rozsahově v pořádku z hlediska dodržení normostran. Můžeme při vypracování práce změnit písmo na menší, tím pádem budeme produkovat více textu, ale je to jen jakoby marketingový tah, protože když nám práce nepůjde, tak si text budeme přepočítávat na počet znaků a vyjde nám to na stejno, ale v opačném případě můžeme být rozsahem práce příjemně překvapeni.

Bibliografie v seminární práci

Uvědomme si, že vytvořit jedinečnou seminární práci je nemožné, každé téma bylo aspoň z části prozkoumáno a není možné vytvořit seminární práci bez použití odborné literatury a proto je citace literatury nedílnou součástí každé práce. Přiznat se k tomu, že jsme čerpali z napsané bakalářské, nebo diplomové práce, není nedostatkem, ba naopak musíme uvést, kde jsme myšlenky a postupy převzali. Jsou taky různé portály, kde si můžeme své texty překontrolovat. Patří k nim www.odevzdej.cz, www.theses.cz, nebo volně dostupný program Viper. Citace se neuvádějí v pracích, jen pro kontrolu plagiátorství, ale také pro zjištění více informací daného tématu.

Umístění citací lze do textu zakomponovat několika způsoby. Můžeme citace uvést na konci textu a za citaci uvést jen číslo v hranatých závorkách [1], které náleží citaci v seznamu použité literatury, který najdeme na konci naší práce. Další možnost je napsat citaci jako horní index, ale uvádí se celý název autora. Jakmile se rozhodneme pro použití jednoho typu citací, tak jí musíme dodržet v celém textu. Pokud v seznamu citací chceme podrobněji zaznamenat místo v dokumentu, kde citaci hledat, zaznamenáme také strany, kde se citace nachází např.: Novák (str. 1, 8, 5). Při výběru druhé možnosti citování se může celý název díla psát dole pod dělicí čárou, nebo klasicky v seznamu použité literatury. Když se stále nemůžeme rozhodnout, který druh citací si vybrat, můžeme nahlédnout do již napsaných bakalářských, nebo diplomových prací. Při viditelné představě se nám bude lépe typ citací vybírat. V tomto ohledu záleží na autorovi práce, který typ si vybere. Oba typy mají své výhody a nevýhody. Výhodou u prvního typu zápisu citací je, že si vytiskneme seznam již sepsaných citací a zapisujeme pouze čísla. U indexového typu citací zase hned víme od koho je daná fráze požita a víme kde hledat. Výběr citací by nám opět mohla ulehčit univerzita tím, že jednu s typů citací upřednostňuje.

Seznam použité literatury píšeme na samostatnou stránku, záznamy o zdrojích řadíme, aby i poslední část naší práce měla nějakou formu. Tyto data řadíme podle abecedy, dle příjmení autora. Je-li více autorů, zkusíme zjistit, který má na publikaci největší podíl a uvádíme ho jako prvního, nebo jména autorů taky seřadíme dle abecedy.

Bibliografické údaje se řídí normou, která určuje povinné údaje, které musíme zveřejnit. Povinně se uvádí jméno a příjmení autora, název dokumentu, rok a místo vydání. Nejlehčím způsobem jak jistě napsat seznam literatury správně, je použití webových stránek, které se vytvářením citací zabývají. Můžete použít web www.citace.com, nebo www.boldis.cz.

V závěru tohoto dokumentu přeji hodně štěstí jak u tvorby seminární práce, doufám, že vám tento dokument byl přínosem.

24/7 Jsme Vám nablízku.
Tel +420 774 146 284
E-mail zakaznik@nepisto.cz
FAQ Jak to funguje?
Zkušenosti našich klientů.
Úprava textu byla rychlá a s autorkou bylo potěšení chatovat. Honza
Společně jsem to daly dohromady. Bylo to ale delší než jsem původně myslela.
Překlad byl v pořádku. Kvituji možnost se zeptat přímo překladatele na jednotlivá slova. To se opravdu hodilo.
Více komentářů >
BLOG Ze zákulisí naší sítě.
Tým nepisto.cz je na blogu
Potřebujete rychle provést jazykovou korekturu Vašeho textu?
Píšete bakalářskou či seminární práci, referát, esej, firemní projekt nebo webový článek? Potřebujete rychle zkontrolovat gramatickou správnost Vašeho textu? AAAKorektury.cz jsou tu přesně pro Vás.
Překlady do slovenštiny
Je reálnou skutečností, že stále řada vysokých firemních či vládních představitelů na Slovensku neovládá dostatečně dobře (pokud vůbec) řadu světových jazyků, které jsou pro výkon jejich funkce nutné.